Buchta a Kovárník — Behavioristické modely ve veřejném sektoru
Buchta a Kovárník — Behavioristické modely ve veřejném sektoru
Citace
BUCHTA, M., KOVÁRNÍK, J. Behavioristické modely ve veřejném sektoru. Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Ústav ekonomie & Ústav ekonomiky a managementu, 2010. 10 stran.
Struktura článku
1. Úvod — alternativní modely firmy
V moderní ekonomické teorii firmy se objevují alternativní cíle a modely jako kritika neoklasiky. Důvody:
- neoklasický model nepřihlíží k psychologickým a sociologickým faktorům,
- ignoruje oddělení vlastnictví a managementu (princip-agent),
- nezohledňuje složité organizační struktury,
- vylučuje proměnlivost vnitřních a vnějších faktorů, nejistotu.
Dvě hlavní skupiny alternativních modelů:
| Skupina | Předpoklad | Reprezentanti |
|---|---|---|
| Manažerské | maximalizace nějaké veličiny (obrat, růst, užitek manažera) | Baumol, Williams, Marris |
| Behavioristické | uspokojivá úroveň více cílů, vyjednávání mezi skupinami | Simon, Cyert-March, Doyle |
Cíl článku: ukázat, že behavioristické modely mají význam i v sektoru neziskovém.
2. Behavioristické modely
2.1 Simonův model (1959)
Herbert A. Simon (1916–2001), Nobelova cena za ekonomii 1978.
Mechanismus:
- Management stanoví počáteční cíl.
- Po určité době se vyhodnocuje, zda byl dosažen.
- Pokud ano → zvyšuje se aspirační úroveň, stanoví se vyšší cíl.
- Pokud ne → snižuje se aspirační úroveň, stanoví se nižší cíl.
Důsledek: v dlouhém období nemusí satisficing vést k nižší výkonnosti — postupné zvyšování aspirací může konvergovat k výsledkům blízkým maximalizaci.
2.2 Cyert-March model (1963)
Richard M. Cyert a James G. March, A Behavioral Theory of the Firm, 1963.
Firma jako koalice zájmových skupin:
- Interní: vrcholový management, nižší management a administrativa, odboroví předáci, vysoce kvalifikovaní dělníci, řadoví dělníci.
- Externí: akcionáři, věřitelé, dodavatelé, zákazníci.
Každá skupina má vlastní cíle a uzavírá krátkodobé i dlouhodobé koalice s jinými skupinami. Cíle firmy se určují jako kompromisy v sociálních hrách.
Klíčové vlastnosti:
- Cíle jsou proměnné v čase (závisí na postavení skupin).
- Rozhodování není maximalizační, ale uspokojující (přijímá se první rovnovážné řešení).
- Změna nastane, až když operační podmínky destabilizují stávající řešení.
2.3 Doyleův model zón tolerance (1994)
Peter Doyle (1943–2003).
8 cílových dimenzí, organizovaných radiálně (paprsky od středu):
- Růst firmy.
- Podíl firmy na trhu.
- Tržní hodnota firmy.
- Výnos z akcie.
- Kvalita produkce.
- Motivace zaměstnanců.
- Dobré dodavatelsko-odběratelské vztahy.
- Minimalizace rizika.
Tři zóny:
- Vnitřní zóna (netolerance): firma neuspokojuje minimální očekávání žádné ze zájmových skupin → ohrožení existence.
- Zóna tolerance: vyjednávací prostor pro management; různé zájmy lze sladit.
- Vnější zóna netolerance: příliš velký důraz na jeden cíl → nadměrné alternativní náklady → destabilizace.
Úkol managementu: rozšiřovat zónu tolerance — hledáním společných zájmů, zlepšováním komunikace, posilováním neformálních vazeb.
3. Aplikace na vysokou školu
3.1 Cyert-March na VŠ — zájmové skupiny
Autoři identifikují klíčové skupiny v prostředí univerzity:
| Skupina | Typické cíle |
|---|---|
| Učitelé | akademická svoboda, výzkum, publikace, odborný růst |
| Zaměstnanci (administrativa, technici) | stabilita, mzdy, pracovní podmínky |
| Studenti | kvalita výuky, dostupnost, uznatelnost titulu |
| Externí stakeholdři (zaměstnavatelé, MŠMT, donoři) | absolventi s relevantními kompetencemi, výzkumný výstup |
Konflikty: výzkum vs. výuka (učitelé), poptávka po snadných předmětech (studenti) vs. kvalita (zaměstnavatelé).
3.2 Doyleův model na VŠ — 8 cílů
Autoři adaptují Doyleovu osmici na vysokoškolské prostředí:
- Růst — počet studentů, zaměstnanců, programy.
- Podíl na trhu vzdělání — pozice mezi VŠ.
- Tržní hodnota — pověst, brand, ranking.
- Výnos — provozní hospodaření, granty.
- Kvalita výuky a výzkumu — analog kvality produkce.
- Motivace zaměstnanců — akademiků a podpůrného personálu.
- Vztahy s odběrateli — zaměstnavateli absolventů, partnerskými univerzitami.
- Minimalizace rizika — finančního, reputačního, akreditačního.
4. Aplikace na veřejnou správu
Obdobně se behavioristický rámec aplikuje na úřady veřejné správy:
- Zájmové skupiny: úředníci různých stupňů, politické vedení, občané, kontrolní orgány.
- Cíle se vyjednávají, ne maximalizují.
- Zóna tolerance odpovídá akceptovatelnému stupni výkonu pro všechny skupiny.
5. Závěr
Související stránky
- Behavioristické modely firmy — hlavní aplikační topic page, deep dive všech tří modelů.
- Alternativní cíle firmy — kontrast manažerských a behavioristických přístupů.
- Monopolistická konkurence a alternativní cíle firmy — souhrn navazujících přednášek.
- Mikroekonomie 2 — kurzová stránka.