Dezinformace

Dezinformace je účelově vytvořená nebo využitá (falešná, klamná, případně i pravdivá) informace, která cíleně směřuje k ovlivnění rozhodovacích procesů určité skupiny lidí — typicky top managementu konkurenční firmy — tak, aby její příjemce jednal v souladu s cíli této dezinformace.

Dezinformace v konkurenčním boji není běžným nástrojem. Používá se, když protivníkovi o něco skutečně jde a nemůže použít jiné prostředky. V CI praxi se za ní často skrývají zaměstnanci bývalých zpravodajských služeb — dobře připraveno, detekce a analýza obtížné.

Základní charakteristiky

Dezinformace má dvě definující charakteristiky:

Záměr vytvoření — úmysl oklamat. Bez záměru se nejedná o dezinformaci, ale o misinformaci (omyl, šum v kanálu).
Cíl dezinformace — čeho se má oklamáním dosáhnout. Konkrétní výsledek, který autor sleduje.

Vedle definujících znaků má dezinformace dvě strukturní stránky:

Stránka	Co dělá
Racionální	předkládá „racionální jádro" — novou, důležitou pravdu, kterou by se měl příjemce řídit. Používá věcné, logické argumenty.
Emocionální	„cukr a bič" — citově ovlivňuje příjemce buď obavou z důsledků nerespektování racionální stránky, nebo výhodou z jejího respektování.

Misinformace vs. dezinformace

Misinformace — nesprávná informace bez úmyslu. Vzniká omylem, nedopatřením, šumem v kanálu, chybou v překladu, časovým posunem.
Dezinformace — nesprávná (nebo úmyslně využitá pravdivá) informace se záměrem oklamat.

Rozlišení je v praxi obtížné — proto existuje strukturovaný proces detekce a identifikace dezinformace.

Ofenzivní × defenzivní dezinformace

Typ	Charakter	Použití
Ofenzivní dezinformace	určena ke klamání — snaha o vytvoření určité představy v hlavě příjemce	aktivní útok v konkurenčním boji
Defenzivní dezinformace	odpírání — záměrné zatajení důležité skutečnosti	ochrana [[obchodni-tajemstvi-ochrana

Sedm druhů dezinformace

Bartes (kniha 2022) i poznámky uvádějí sedm typových druhů. Znalost typologie je nezbytná pro správnou detekci a analýzu.

icink-7-druhu-dezinformace

1. 100% lež

Nejméně vhodná dezinformace. Použitelná jen pokud:

autor v ní vyniká,
protivník nemá čas na ověření (časová tíseň).

V CI praxi se nedoporučuje — riziko odhalení je vysoké a důsledky destruktivní.

2. Klasická dezinformace

Strukturovaná lež s vrstvami racionálního a emocionálního jádra. Pravděpodobně nejčastější typ; obsahuje smíchané pravdy a nepravdy v takovém poměru, aby celek vypadal věrohodně.

3. Filtrování informací

Používá pravdivé informace, ale jen vybrané, za účelem vyvolání klamného zdání. Vede k mylnému hodnocení skutečnosti a přijetí chybných záměrů.

*Analogie: novinářský přístup k zápasu domácích a hostů s odlišnými sympatiemi — „jen pravdu, nic než pravdu, ale ne celou pravdu".

Z hlediska autora etičtější typ — neobsahuje lež.

4. Svatá pravda

Nejzákeřnější typ. Konkurenci sdělíme pravdu — ale způsobem, podáním, volbou kanálu a kontextem tak, že je hodnocena jako nepravdivá (nebo přímo jako dezinformace). Tím, že konkurence informaci odmítne, jedná chybně.

Plánem konkurenčního boje je počítáno s nesprávným hodnocením této informace konkurencí.

Důsledek: konkurence ztratí sebedůvěru ve vlastní hodnocení — „měli to na sobě".

5. Negativní dezinformace

Past. Vhodným kanálem se sdělí konkurenci klamné informace o naší firmě, které ale lze spolehlivě a hodnověrně vyvrátit.

Příklad: zjištění úmyslu konkurenta provést proti naší firmě dezinformační kampaň (např. konspirační teorii ve sdělovacích prostředcích). Jakmile konkurent kampaň spustí, vyvrátíme ji — a tím poškodíme jeho pozici a dobré jméno.

6. Symptomy

Použití v případě, že analytické oddělení nebo vedení konkurenta je na vysoké úrovni a reálně hrozí odhalení dezinformace. Místo plné dezinformace se sdělí pouze náznaky (symptomy) možné informace — chybným rozhodnutím si konkurent dezinformaci vytvoří sám.

7. Siónští mudrci

Speciální technika, použitelná v kombinaci s každou z předchozích. Autor počítá s odhalením dezinformace, ale autorství je přiznáno někomu jinému (např. konkurenční firmě). Důsledek: odhalení dezinformace poškodí třetí stranu, ne pravého autora.

Čtyři kroky práce s dezinformací

Z hlediska obrany (analýza získané informace) probíhá práce s dezinformací ve čtyřech fázích:

Detekce dezinformace — vyslovení vážného (silného) podezření.
Identifikace dezinformace — potvrzení, že podezření je oprávněné.
Analýza dezinformace — kdo, co, kdy, kde, jak, čím, proč; v čí prospěch.
Reakce — co s tím uděláme.

Kurz pokrývá první tři kroky. Detekce a identifikace mají vlastní stránku → Detekce a identifikace dezinformace.

Klíčové zásady

Dezinformace se musí tvářit jako kvalitní informace. Musí být logická v mezích uznávaného narativu a nevybočovat z kontextu stávajících procesů.
Důkaz = nevyvratitelná skutečnost. Bez něj máme jen vážné podezření.
„Pokud nemůžeme jednoznačně rozhodnout o vyvrácení (jen na základě důkazu), jedná se o silné podezření."
Pokud si nejsme 100 % jistí kvalitou informace ani dezinformací, z hlediska opatrnosti považujeme za dezinformaci.

Související stránky

Reference

BARTES, František. Konkurenční zpravodajství. Tvorba podkladů pro strategické rozhodování podniku. Praha: Grada, 2022. ISBN 978-80-271-3504-2. — kapitola o ZA dezinformace a metodologii detekce.